Jak překonat krizi středního věku

Jakmile zaznamenáte některý ze signálů krize středního věku, musíte je překonat, jinak jste v pasti. Ono se to totiž začne stupňovat. Na co si dát tedy pozor když přichází krize středního věku?

Vždycky může být totiž ještě hůř

Ano je to slabá útěcha a nic moc naděje. Na druhé straně, zkuste si říkat to, co tvrdil můj krizedědeček. Pokud se za den nic vyloženě nepodělá, je to super. Čtyřicítku jsem překročila a vím, o čem mluvím. Není nutné téma studovat z knih a časopisů, ani se ptát všech odborníků. Prostě si tu krizi středního věku žiji naplno. Nějak se mi ten život poslední dobou obrátil vzhůru nohama a stoprocentně musím potvrdit, že jsou chvíle, kdy máte pocit, že už nikdy v životě nebude líp.

Fyzické příznaky

Jakmile vás začnou bolet záda a klouby, budete mít šílené záchvaty chutí na sladké, úplně zničehonic se vám rozbuší srdce a máte pocit, že už je tu infarkt, je to tu. A často budete mít pocit, že jste nezvládla ani čtvrtinu toho, co jste si na ten den naplánovala a předsevzala. Může být i hůř a dá se to vydržet a přežít. Ženská přežije vše, hlavně kvůli dětem a vnoučatům.

Beznaděj a nic vás nebaví

Najednou přijde pocit, že už je úplně všechno zbytečné a nemá cenu se snažit. Máte to za pár, ono to ubíhá jako voda, a tak si na tu smrtku můžete v klidu počkat. Já tomu stavu říkám: ,,Debilně stabilizovaná“. Omlouvám se za ten výraz, ale ono to fakt vystihuje. Budete jako paralyzované a vše bude v jedné lajně, bez pohybu, ani nahoru, ani dolu.

Vezměte to jako výhodu. Máte to za pár? Výborně. Je jedno kdo si co o vás myslí. Tak udělejte všechny šílenosti, na které jste ještě neměli čas, a stačí vám na to fyzické síly. Ubývá jich každý den. Stále nutně hledejte cokoliv, co vás požene stále vpřed. Ať je to nový koníček nebo nový mladý milenec, je to jedno. Cvičte, tancujte, studujte, cestujte a žijte. A jakmile už nevíte kudy kam a ta potvora deprese vás žere až na kost, říkejte si: Ještě pořád žiji, chodím, dýchám, a když tomu dodám trochu jemných barev, vypadám celkem k světu a dá se na to koukat.

Nesnášíte muže

Přijde to v ruku v ruce. Možná s uvadající krásou a vztekem, že každá pětatřicítka vás předčí a mladice radši ani nezmiňuji. Každý chlap, a to i ten vedle vás, je naprosto nemožný a neschopný. Ani jeden z vás ale nemládne. Musíte si sehnat růžové brýle. Dívejte se na muže jako by jim bylo o 10 až 20 let méně nebo si představte si někoho jiného a popusťte uzdu fantazii. Použijte cokoliv, co vám pomůže ten stav přežít.

A pokud je to tak, že 100 krát nic umořilo osla a nemůžete muže ani cítit, dejte si rok a zkuste to. Uvědomte si, že až utečete, hrozí, že budete sami a tak to možná i zůstane. Sami na všechno. Pokud je to ale jediný důvod a ani po roce už se neumíte po dvou minutách nepohádat, jděte od toho a užijte si nově nabitou svobodu.

Vztek na všechnykrizen

Polezou vám všichni okolo šíleně na nervy a budete mít pocit, že nikoho nesnesete. S blížícím se přechodem to není jednoduché, můžou za to hormony. Normálně se vykřičte. Raději v koupelně, tělocvičně a na koncertě, než na děti i manžela, ale pokud je to nutné, konečně jim řekněte, že jsou parchanti, kteří vám s ničím nepomůžou. Uleví se vám. Ne na ulici, ale v soukromí, ať vás nenechá sousedka odvézt do Bohnic. Uklidněte se, soustřeďte se u jógy, meditujte a zhluboka dýchejte.

Panika, strach z budoucnosti, ztráty zaměstnání, nemocí, stáří a smrti

Panika zde bude a někdy šílená. Neustále se jako ženy zaobíráme myšlenkami, co jsme měly udělat před 10 či 20 lety, a díky tomu bychom dnes byly v pohodě. To je ale omyl. Nebyly. Nikdy nebudeme mít srovnání, a věřte mi, že by se to podělalo zase jinak. Máme sklony si minulost idealizovat. Říkám tomu: ,,Honba za přeludem“. Vykašlete se na chmury a zklamání. Buďte rádi za to, co máte.krizeny

Po čtyřicítce už neřešíme chlapy a víme, že nemá cenu sekvůli nim vrhat ze skály. Už neřešíme tolik ani vrásky, křečové žíly, celulitidu a kila na víc. Když to tedy není extrém. Víme, že to tak prostě je. Ono se nám nakonec uleví, že už na nikoho nemusíme dělat dojem.

Pokud tedy ráno můžu vstát z postele a věřte mi, že to je někdy opravdu heroický výkon, řvu hurá. Příznaky nepitvám a říkám si, že může být hůř. A sarkasticky si říkám při pohledu do zrcadla: „No holka a ono hůř bude“.

Smutek, splín, úzkost a deprese

Přemýšlíte, zda pomůže psycholog nebo kamarádka? Upřímně? Nakonec se z toho musíte vyhrabat sami. Sami ale nezůstávejte. Jakmile to na vás padá a cítíte, že nikdy už nebude líp, jděte cvičit, nebo si dejte vanu či kávu s kamarádkou. Psychologové z vás po půlroce vycucnou peníze, vy budete finančně na dně, a psychicky na tom budete stejně jako předtím. Kámoška a víno či komedie v kině zabere líp.

Nechtějte vypadat mladě

Ach to ztracené mládí… Ale opravdu byste chtěli tím vším procházet znovu? Já tedy ne. Něco bych nevrátila ani omylem a vybrat si jen něco nikdy nejde. Určitě si také neoblékejte to, co vaše dcera nebo o 10 let mladší kolegyně. Každý věk má svá daná pravidla. Totéž platí o make-upu, barvách, vlasech i tetování. Ano, pokud si uděláte stejné malé tetování společně s dcerou, jako dárek jejím osmnáctinám, jako to plánuji já, navždy vás to spojí a budete šťastné, za váš úžasný vztah vás spojí i v tomto malém činu.

S krizí středního věku je třeba se zkrátka poprat. Musíte čelit strachu a jít dál. To jediné funguje. A jestli vás to má uklidnit, zaručuji vám, že ten kolotoč jednou skončí.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here