Jak se vyrovnat s odchodem dospívajících dětí z domu

Jednou se to prostě stane každé z nás, co máme děti. Po letech jejich piplání, probdělých nocí, nových vrásek, důsledné výchovy a láskyplné péče nás dítě nebo děti prostě opustí, aby konečně žilo svůj vlastní život. My matky v těchto chvílích často propadáme panice, depresi a strachu. Jak se tedy s odchodem dětí vyrovnat?

Syndrom prázdného hnízda

Syndrom prázdného hnízda nás asi nemine, záleží na tom, v jaké bude míře. Syndrom prázdného hnízda vzniká zejména u matek, po odchodu dítěte či dětí z domu. Projevuje se zejména pocity úzkosti, osamělosti, prázdnoty, strachu z úplné ztráty svých dětí a mísí se s otázkou, pro co nyní žít.  Vzniká díra, spousta volného času, prázdný prostor, a ticho v bytě přináší neutuchající pocit nejistoty.hnizdo

Vztah otců je ve většině jiný a uvítají svůj klid. Matky mají rády děti pod kontrolou a ve většině případů je péče o ně hlavní smysl jejich života. Každopádně jim zabírá většinou všechen čas a není místo pro vlastní kariéru, koníčky a zájmy. I když jste matka, která chápe, že dítě musí začít dělat vlastní chyby a osamostatnit se, dáváte mu již dlouho volnost a důvěru, stejně to bolí. Nemá najednou nějak smysl uklízet a vařit, i když na to konečně máte čas.

Pocit osamění a beznaděje

Najednou se dostaví pocit, že mládí je pryč, a že nezbývá nic jiného než pomalu stárnout. Velmi často se dostavují silné úzkosti a deprese. Jakmile odejdou děti z domu, jde o velkou prověrku rodičovských nebo spíše partnerských vztahů. Ty dobré se většinou upevní, ale ty špatné se naopak úplně rozpadnou. To ale neznamená, že je to vaše chyba. Lidé se berou často mladí a pak se prostě vedle sebe vyvinou každý jinam.

Zkuste si promluvit. Pokud to ale nepůjde, jděte si po svém. Při odchodu dětí se často dostavují hádky a mnohé výčitky. Je třeba pochopit tu druhou stranu, každé dítě se touží postavit jednou na vlastní nohy, musí se naučit žít se svým partnerem a zařídit si svůj nový život podle svého. Odchod dítěte neznamená, že vás nemá rádo.

Vzpomeňte si na sebe v mládí, na své nadšení a chuť si vše zařídit podle sebe. Na radost, když rodiče odjeli třeba jen na několik dní z domu. Také to neznamenalo, že jste je neměli rádi. Vše se opakuje, je to koloběh života. Takže žádné nářky a výčitky, ať děti neztratíte úplně. Přijde doma, kdy se zase začnou vracet. Ptejte se i na pocity dítěte a zajímejte se o něj.

Jak se poprat s depresemi a pocity osamělosti

Pokud budete po odchodu dítěte z domu trpět depresemi, najděte za každou cenu nějaký příjemný způsob, jak vyplnit svůj nově vzniklý volný čas. Pokud se ale toto období střetne třeba s klimakteriem, je to pořádný mazec. Jezděte na koni, háčkujte, dělejte šperky i keramiku, přihlaste se do jakéhokoliv kurzu. Právě přišla doba, splnit si své sny a naplnit touhy, na které pro samou péči o děti doposud nezbyl nikdy čas.

Pokud si stále nemůžete pomoct a vaším přáním je péče o děti, začněte hlídat děti, pracovat jako dobrovolnice třeba na lince bezpečí nebo pomáhat nemocným nebo handicapovaným samadětem. Jak přijdou vnoučata, ještě vám bude smutno po klidu.

Pokud nemáte na nic náladu a deprese je velká, dejte si to rozkazem. Cvičte pro upevnění zdraví, svalů i proti vzniku osteoporózy. Učte se nové věci. Přečtěte všechny knihy, na které nebyl čas, projděte divadelní představení, výstavy i muzea. Přidejte se do jakékoliv skupiny a podnikejte výlety. Nebo si vezměte někde brigádu a pak odjeďte na dovolenou. Spousta žen jezdí na wellness víkendy se cvičením i bez, a někdo, s kým si budete moct popovídat, se vždy najde.

Dítě z domu, no konečně

Matky, které svým dětem odjakživa dopřávají volnost a mají i vlastní zájmy, se smiřují s odchodem dítěte či dětí mnohem lépe. Může se vám dokonce stát, že se vám konečně uleví. Některé děti jsou problémové, i když jste udělali vše, co jste mohly. Někdy vás taky život strašně semele a jste strašně unavení a bude vám trvat třeba rok, než se seberete. Budete možná jen jíst a spát. Ale pozor na to, ať se za rok neprobudíte jako neumytá, zanedbaná, stokilová koule.

Více času i prostoru pro sebe je třeba vnímat pozitivně. Konečně můžete dělat také něco pro sebe a ne jen pro druhé. Pokud se vám podaří zasvětit do toho i svého partnera, máte vyhráno. Vždy záleží jen na vás, jak se k tomu postavíte.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here