V dnešní době se zvedá povědomí o různých psychických onemocněních. Díky tomu, jak lékařská věda postoupila, můžeme odhalit a mnohdy i odstranit příznaky i následky těchto nepříjemných nemocí, nebo se alespoň učit, jak s nimi žít a jak jednat s nemocnými. V tomto článku si přiblížíme jednu z psychických poruch, o které se v poslední době často mluví a tou je Tourettův syndrom.

CO JE TO?

Tourettův syndrom je vrozená neuropsychiatrická porucha. Tato nemoc je často spojena s jinými psychologickými onemocněními, jako například s obsedantně kompulzivní poruchou, hyperaktivitou, poruchami učení, s přehnaným puntičkářstvím, s poruchou ovládání impulzů či sebepoškozováním.

PŘÍZNAKY

Příznaky této nemoci jsou často lehce odhalitelné. Typické jsou především zvukové a pohybové tiky, které nedokáže nemocný nijak kontrolovat. Předchází jim silné nutkání, které nutí člověka nevhodně se projevovat. Čím více se je snaží jedinec potlačit, tím silnější nutkání a tlak je. Zvukové tiky se projevují častým kašláním, mumláním, či výkřiky. Některé nemocné může postihovat i koprolálie, což je nutkavé užívání neslušných a obscénních výrazů. Pohybové tiky se pak projevují mrkáním, či různými gesty a zuřivými záškuby hlavy, horních a dolních končetin.

NÁSLEDKY

Bohužel právě díky chování, které si porucha vynucuje, se ocitá nemocný vyšoupnutý ze společnosti. Ostatní jeho chování nerozumí, nechápou ho, uráží je, či se za něj stydí. To vede k dalším psychickým problémům, jako například k depresím, zvýšené agresivitě, stavům úzkosti a k poruchám spánku. Lidé s Tourettovým syndromem mohou mít také problémy s učením, to však neznamená, že by nemoc nějak ovlivňovala IQ. Právě naopak. Hodně nemocných má nadprůměrnou inteligenci.

LÉČBA

Příznaky této poruchy jsou patrné ve většině případů už od dětství. Je důležité diagnózu netajit, ale vysvětlit ji nemocnému, co nejdříve to bude možné, aby se s tím naučil žít, nestyděl se o tom mluvit s ostatními a předešel tak zbytečnému posměchu okolí. Tourettův syndrom není bohužel léčitelný, ale jeho příznaky se dají do jisté míry potlačit. Je vhodné vyhýbat se stresovým situacím a mít nastavený určitý režim. To se týká jak domácího, tak školního prostředí. V některých případech je vhodná psychoterapie a kognitivně-behaviorální terapie. V některých případech nasazují doktoři i psychofarmaka. Ty však působí různě na každého pacienta a mívají nepříjemné vedlejší účinky, jakými je například ospalost, přibírání na váze, či nevolnost.

Stejně jako u jiných psychických onemocnění je důležité s pacientem mluvit a nevyčleňovat ho ze společnosti. To mu může způsobit další zdravotní potíže. Pokud tedy onemocní někdo z vašich blízkých, nestyďte se za něj, ale snažte se mu pomoci. Tady to má opravdu smysl.