Snem mnoha rodičů, je své dítě chápat a snažit se rozvíjet jeho osobnost, talent i cílevědomost. Nic nezanedbat ani nepokazit, udělat vše správně tak, aby bylo dítě šťastné a zároveň zodpovědné i sebevědomé, a mohlo se kdykoli na své rodiče s důvěrou obrátit, když má nějaké trápení.

Výchova dětí se tak stává náročnou disciplínou, kterou není radno podcenit.

Motivační výchova dětí: něco za něco, je to tak správně?

U mnohých rodičů převládá všeobecný názor, že dítě by nemělo dostávat nic zadarmo, a je tedy správné, aby se o všechno zasloužilo. Protože jedině tak se naučí, že v životě není nic zadarmo a pro všechno se musí něco obětovat. Ovšem to není jen názor rodičů, podobným způsobem se malé děti vychovávají i ve školkách a později na školách.

Nejedna učitelka mateřské školky zná fintu odměn, pomocí kterých si usnadňuje svoji nelehkou práci. „Kdo teď bude hezky spinkat, bude si potom moci hrát s tou novou hračkou.“ „Kdo všechno sní, dostane bonbonek.“ A podobně. Výchova dětí se díky metodě odměn (nebo zákazů) zdá tak snadná.

Některé domácnosti mají pro své děti „vyšperkovaný“ motivační systém odměn. Pokud si dítko například šetří na nějakou dražší hračku, může si na ni vydělat pomocnými pracemi v domácnosti. Za umytí nádobí, vynesený koš, zametenou nebo vytřenou podlahu, utřený prach a podobné činnosti dostává adekvátní finanční odměnu, kterou si střádá. Ale je to opravdu to „pravé ořechové“, co chceme svému dítěti sdělit?

Vždyť mu tím říkáme, že vždy, když nám s něčím pomůže, dostane za to odměnu. Něco za něco.

Je to skutečně tak?

Ale my bychom byli přece rádi, kdyby nám pomáhalo samo od sebe, protože chce, protože je rádo, když s námi, díky jeho pomoci, stráví více času. Nebylo by tedy vhodnější svému dítěti předávat sdělení, že je fajn přiložit ruku k dílu, a být tak platnou součástí domácího soukolí, protože potom jsou všichni mnohem spokojenější. Maminka má méně práce a je usměvavější, a vytouženou hračku získá jako dárek z lásky?

Určitě se jako rodič nechcete dočkat chvíle, kdy vám vaše dospělé dítě bude účtovat za své služby.

Škoda facky, která padne vedle?

Toto je, ohledně výchovy dětí, patrně nejdiskutovanější téma posledního desetiletí. I v dnešní době, kdy se již od fyzických trestů upouští, se můžeme často setkat s názorem, že lepší je pár facek než nekonečné domlouvání, které nikam nevede. Někteří rodiče velice rádi argumentují tím, že oni také dostali občas výprask, když něco provedli, a nijak jim to neublížilo.

V minulosti byly některé děti bity celkem často, neboť v sobě měli pověstný „gen grázlovství“ a údajně to s nimi ani jinak nešlo. Ovšem tam kde byl výprask na denním pořádku, dítě s ním už tak nějak předem počítalo. Odradilo ho to od konání dalších lumpáren? Ve většině případech ne.

Pokud dítě vymyslí nějakou lumpárnu, kterou chce realizovat, zpravidla nepomýšlí na trest, protože si myslí, že se na to nepřijde, a navíc už je z pohlavků natolik otužilé, že ho to ani neodradí.

Objektivně se dá říci, že tělesné trestání spíše vede k úlevě rodiče než k výchově dítěte.

Správná výchova dětí je „vysoká škola umění,“ a je k ní potřeba hodně porozumění i lásky. Není snadné potlačit v sobě nahromaděnou zlobu, když je dítě vzteklé nebo pořád dokola provádí stejné hlouposti.

Ale trestat dítě, aniž byste tušili, proč se takto chová, to je jako hasit dřevěný plot, zatímco hoří střecha domu. 

Z příliš častého chválení může vzejít „závislost na uznání“

Když se něco podaří, je na místě pochvala. To je přece známá věc. Přehnaná sprška pochval však může někdy způsobit, že dítě spoustu věcí nedělá jen tak pro radost, ale kvůli uznání. Dítě vám nepomůže, abyste měli více času na sebe, ale abyste ho mohli chválit.

To by se však mohlo zpětně vymstít, neboť pokud ho zapomenete pochválit, může z toho být emoční malér. Získávat uznání je totiž velmi návykové, a pokud se ho z nějakého důvodu najednou nedostává v takové míře, jak bylo zvykem, může dítě trpět frustrací.

V dospělosti se z touhy po uznání snadno stává posedlost, kdy dotyčný neustále přemítá o tom, co si o něm ostatní myslí.

Zkuste někdy místo pochvaly, jen milý úsměv nebo letmé pohlazení. Nedělat ze všeho, co se dítěti povede, záslužný čin na medaili. Dítě by mělo zažívat uspokojení z podařené věci i bez ohledu na to, zda bude bouřlivě chváleno.

Jak se s dítětem snadno a rychle domluvit, a jak ho správně podporovat, se můžete dočíst v knize Šťastné a sebevědomé superdítě.

Tuto knihu sepsali čeští autoři – Dana Burandová a Radek Karban, oba profíci ve svých oborech, na základě dlouholetých zkušeností, aby rodičům pomohli s výchovou a zjednodušili jim život.

Nepořádek v pokojíčku

Správná výchova dítěte by měla zahrnovat i přirozené vedení k pořádkumilovnosti. A to rozhodně není lehká záležitost.

Nejde pouze o to, jak nějakou vychytralou metodou donutit malého  „bordeláře“ k úklidu pokojíčku, ale ukázat mu, že uklizený prostor je fajn k dalším hrám, lépe se v něm bude cítit, a vy tam s ním moc rádi pobudete. 

Umožnit dítěti pochopit smysl jeho konání

Možná jste již párkrát zaregistrovali pár netrpělivých dětí, jak se rozhlíží u semaforu a už už by nejraději přeběhly na červenou, protože zrovna nejede žádné auto. Ale zpravidla to neudělají, převážně ze strachu z vyhubováni od přítomných dospěláků, nebo aby je při tom náhodou nenachytal nějaký učitel, nedej bože dokonce rodiče. 

Ale dítě by nemělo přecházet na červenou jenom proto, že byste se na něj kvůli tomu zlobili a zelenou přejít, aby získalo pochvalu. Nejdůležitější je, aby vědělo, že to takto dělá kvůli sobě, svému bezpečí, a aby svým chováním neohrozilo i někoho jiného.

Zkuste si představit tuto situaci: Vidíte, jak maminka nadává malému dítěti za to, že si z cizí předzahrádky u domu trhá kytičky. „Netrhej to, někdo nás uvidí, a dostaneme vynadáno!“ Dítě se tedy dozví, že nemá trhat cizí kytky, protože by mohlo dostat vynadáno.

Maminka by však mohla říci: „Netrhej ty kytičky, někdo si dal práci je tu zasadit, aby to bylo hezké, a bude mu to líto, když uvidí, že to někdo otrhal.“ Tady se dítko dozví, že svojí neuvážeností, může někomu způsobit smutek.

Tvořivost pro radost, nikoli pro odměny a pochvalu

Určitě si přejete, aby vaše dítě bylo šťastné. Celou rodinu chcete mít v co největším souladu, bez podmínek odměn či chvály. Naučit své dítě přijímat i dávat radost a lásku. Jen tak.  

Zřejmě si nyní říkáte, jak ale tedy na výchovu dítěte, jak poznám tu správnou míru odměny, motivace, jak v dítěti podpořit správné návyky, jak zamezit tomu, aby si dítě, i pomocí návalů vzteku, pláče nebo trucování, vynucovalo naši pozornost zrovna, když se to nejméně hodí? Jak zajistit, aby se naopak před námi neuzavřelo? Jak rozvíjet jeho potenciál a správně mu porozumět?

Souhrn kvalifikovaných odpovědí najdete, v již zmiňované knize Šťastné a sebevědomé superdítě, která se zaobírá palčivými tématy ohledně výchovy dětí, a přináší cenné rady i účinná řešení.

Udělejte si se svými dětmi zajímavé plány, a užívejte si s nimi jejich dětství i dospívání plnými doušky. Každá společná aktivita vám přinese skvělé zážitky, které vás jako rodinu budou posilovat a zároveň pro vás budou milou vzpomínkou, ke které se budete rádi vracet.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here