Živý plot ze zimostrázu napadený zavíječem zimostrázovým
Živý plot ze zimostrázu napadený zavíječem zimostrázovým

Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) je jednou z nejstarších okrasných dřevin. Z oblastí kolem Středozemního moře, Malé Asie a pravděpodobně i severní Afriky, se postupně rozšířil do celé Evropy. Lidový název pro buxus „krušpánek“ pochází pravděpodobně z Valašska.

Dnes keříky buxusu často zdobí předzahrádky bytových i rodinných domů. Oblíbená dřevina totiž dobře snáší slunce a vyrovná se i s mírně znečištěným ovzduším vnitřního města. Některé buxusy rostou jako miniaturní formy, a lze je tak pěstovat prakticky kdekoliv, tedy i tam, kde je pěstební prostor omezený. A úplně nejmenší zimostrázy, rostoucí v nádobách, lze umístit třeba na balkóny.

Něco z botaniky

V zemích svého přirozeného výskytu roste buxus jako strom i keř. Naše zahradní kultivary rostou převážně jako keře.

Úhledný, dekorativní vzhled dávají buxusu tmavě zelené, neopadavé, téměř kožovité lístky. Existuje i mnoho dalších odrůd s listy různě zabarvenými, například žlutozeleně skvrnitými. Buxus kvete v dubnu, kdy se dřevina pokryje drobnými, nažloutlými kvítky. Plodem je tobolka, která po dozrání v hojném počtu uvolňuje černá, lesknoucí se semínka.

Všechny části buxusu obsahují alkaloidy ze skupiny triterpenů. Ty jsou jedovaté pro lidi i zvířata, a tak je nutné dávat pozor, aby buxus neokusovali domácí mazlíčci.

Jak o buxus pečovat

Buxus dobře roste a prospívá na slunci i v polostínu. Keře pěstované ve stínu a zároveň ve vlhčí půdě bývají vyšší a jejich lístky tmavší než těch, které jsou vystaveny slunečním paprskům. Přímé slunce však může spálit listí a oslabit růst.

  • Nejlépe se mu daří na zásaditých půdách s aspoň minimálním obsahem jílu a humusu. Dále je na kvalitu půdy celkem nenáročný.
  • Během delšího období sucha ocení občasnou zálivku.
  • Nevadí mu seřezávání a sestříhávání. Tak lze usměrnit jeho růst a vytvarovat ho třeba do podoby živého plotu nebo z něj vytvářet různé individuální útvary. Ideální dobou pro sestřih buxusu je časné jaro až podzim.
  • Díky výše zmíněným terpenům zimostrázové dřevo i listy dobře hoří ― odstraněné větve se totiž kvůli přítomnosti toxinů příliš nehodí k výrobě štěpky ani ke kompostování. Proto je lepší nechat je vyschnout a potom spálit.
  • V zimě je nutné dávat pozor, aby menší keříky nezavalil sníh a nepoškodil jejich větvičky.
  • Buxus se dobře množí vegetativně ― řízkováním. Pro povzbuzení počátečního růstu se doporučuje přidat kompost.
  • Buxus je mrazuvzdorný. Malé keříky v květináčích však musí období mrazů přečkat v prostorách, kde teplota neklesá pod nulu, protože by mohlo dojít k promrznutí jejich kořenů. Další možností je přesadit je do venkovních záhonků.
  • Pokud začínají lístky zimostrázů žloutnout nebo jinak měnit barvu (do oranžova či červena) a je vyloučená choroba či přítomnost škůdců, nastává čas buxusy přihnojit. Existují speciální hnojiva určená přímo pro ně s obsahem vápníku, dusíku a fosforu. Prodávají se ve formě granulí, ze kterých se postupně uvolňují účinné prvky.

I zimostráz trápí škůdci

Na listí a kůře buxusu si mohou pochutnávat nebo sát mízu svilušky, mery a bejlomorky. Infekce způsobené houbami (rzemi a padlím) bývají méně časté, ale někdy se může vyskytnout odumírání buxusových výhonků, které způsobuje houba Volutella buxi. Zabírají na ni fungicidy.

S teplejším a sušším obdobím v posledních letech souvisí výskyt relativně nového hmyzího škůdce ― zavíječe zimostrázového (Cydalima perspectalis), který pochází z Asie. Samičky hnědo-bíle zbarveného motýlka kladou vajíčka na listy, které larvy po vylíhnutí okusují. Zavíječ zimostrázový způsobuje pěstitelům buxusu těžkou hlavu. Jeho housenky se totiž zabydlují hluboko uvnitř keřů. Proto nebývá ošetření klasickými chemickými přípravky příliš účinné. Housenky zavíječe lze sice sbírat ručně, ale nabízí se i další řešení, které doporučují zahrádkáři ― ošetřit buxus proudem vody z tlakového rozstřikovače.

Intenzivně se hledá způsob likvidace zavíječe zimostrázového, který by byl účinný, ale zároveň nevystavoval keře a okolní rostliny zátěži toxickými látkami. Osvědčila se aplikace insekticidů obsahujících baktérie Bacillus thuringiensis.

Buxus vnese do zahrady nádech minulých časů

Pro tmavě zelenou barvu neopadavých listů a možnost tvarování je buxus oblíbený po staletí. Záměrně vysazovaný byl již ve starověku. Živé ploty bývaly součástí středověkých klášterních zahrad a hřbitovů. Buxus zdobil renesanční parky a jeho výrazná obliba přišla s obdobím baroka. Jako by byl ztělesněním období charakteristickým nejen zdobností a okázalostí, ale také návratem k duchovnu, modlitbám a rozjímaní. Buxusy byly sestříhávány do roztodivných tvarů, ba dokonce i do forem lidských postav či zvířat. Oblíbené byly rovněž labyrinty z živých plotů.

Se vzrostlými, často desítky let starými buxusy se můžeme setkat hlavně na venkově. Lemují cesty nebo dominují vchodům do stavení. Na zahradách poskytují stín a v kombinaci se zídkami a stromy porostlými břečťanem, přísavníkem nebo jinými popínavými rostlinami dávají zákoutím mystický nádech.

Zajímavosti

  • V minulosti se buxus používal k výrobě tinktury, která sloužila jako lék proti horečce (rozmělněné dřevo nahrazovalo chinin ― lék na malárii) a fungovala i jako projímadlo. Existovaly dokonce pokusy léčit extrakty z buxusu lepru.
  • Pro nebezpečí otravy a množství vedlejších účinků se od využívání zimostrázu jako léčivé rostliny postupně upustilo.
  • Drcené dřevo a listí sloužilo k barvení vlasů na kaštanový odstín
  • Žluté dřevo buxusu (i ostatních druhů zimostrázů) je jedním z nejhustších a nejtvrdších dřev. Tvrdší je jen dřevo ebenové. Ze zimostrázového dřeva se vyráběly krabičky zdobené řezbami, šachové figurky a hudební nástroje.
  • Před staletími byl u nás buxus nazývaný i jako „pušpan“. Jméno pocházelo z polského jazyka.